Robert Downey Jr o závislosti

„Protože Robert nikdy nevěděl, co to znamená být šťastný, tolik ho to netrápí. Nemá s čím srovnávat. Udělal, co uměl, a ví, že mu něco chybí, ale nedokáže to úplně pojmenovat… Myslím, že je to i ta bolest, ve které je a která ho provází už dlouho. Nemyslím, že bere drogy proto, aby něco cítil, ale spíš proto, aby nic necítil, aby vypnul všechny emoce – jen aby dokázal fungovat.“ –Allyson Downey

Už deset let je Robert Downey Jr ve středu pozornosti, milionům známý jako ikonický Iron Man (tedy Tony Stark) v čele historicky nejvýdělečnější filmové franšízy na světě (Marvel Cinematic Universe).

A přesto, i když je působivé, že z (kdysi) druhořadého komiksového hrdiny (kdysi) zkrachovalé firmy udělal kinotrhák, vidět muže vstát z popela zneužívání drog, právních problémů, chudoby a rozvráceného domova je skoro zázrak.

Celoživotní boj se závislostí

Boj Roberta Downeyho Jr se závislostí začal v raném věku: v šesti letech. Jeho otec, Robert Downey Sr, byl plodný filmař a zároveň nastartoval synovu filmovou kariéru i drogovou závislost. Robert Downey Sr dal synovi malou roli ve filmu Pound v pěti letech – Downey Jr hrál nemocné štěně; pak v šesti letech dal Downey Sr. synovi marihuanu k vyzkoušení, nebo jak to později syn vyjádřil,

„Vždycky bylo všude spousta trávy a kokainu… Když jsme s tátou brali drogy spolu, bylo to, jako by se mi snažil vyjádřit lásku jediným způsobem, který znal.“

V osmi letech byl závislý a s věkem se to zhoršovalo. Robert Downey Jr řekl , že

„každou noc chodil ven, opíjel se [a] vytáčel tisíc hovorů ve snaze sehnat drogy.“

Otec mu (Downeymu Jr) dal jointa jako vtip a hned si uvědomil, že to byla hrozná a hloupá chyba. Než se Downey stal teenagerem, experimentoval dál s trávou, alkoholem a narkotiky.

Když se Downeyho rodiče v roce 1978 rozvedli, přestěhoval se s otcem z New Yorku do Kalifornie. Downey v 17 letech odešel ze Santa Monica High School a vrátil se do New Yorku, aby se věnoval herectví. Získal několik divadelních rolí a rok působil v Saturday Night Live, kariéra ale začala nabírat na obrátkách, když si zahrál parťáka Jamese Spadera ve filmu Tuff Turf a stal se čestným členem Brat Packu, když účinkoval v několika filmech Johna Hughese.

Skutečnost je podivnější než fikce

„Nikdy bych vám neřekl ty nejhorší věci, které se mi staly.“ –Robert Downey Jr - Tweetni to

V roce 1987 získal Robert Downey Jr roli Juliana Wellse ve filmu Less Than Zero. Downeyho postava se kvůli závislosti řítí dolů, nabaluje dluhy, odřízne se od rodiny a nakonec skončí jako bezdomovec závislý na drogách, který umírá na selhání srdce.

O několik let později si Downey vzpomíná,

„Do té doby jsem bral drogy po práci a o víkendech. Možná jsem na place přišel s kocovinou, ale o nic víc než kaskadér. To se změnilo u Less Than Zero. Hrál jsem toho feťáka a ta role pro mě byla jako duch budoucích Vánoc. Postava byla nadsázkou mě samotného. Pak se věci změnily a v jistém smyslu jsem se já stal nadsázkou té postavy.“

Less Than Zero byl zlomový bod, jak v Downeyho kariéře, tak v závislosti. Film ho vynesl do větších rolí, až si nakonec zahrál ve filmu Chaplin Charlieho Chaplina v roce 1992, za což byl nominován na Oscara. Jeho soukromý život se ale také víc dostal na veřejnost.

Chuť kovu ze zbraně

„Je to, jako bych měl v puse brokovnici, prst na spoušti, a chutnal mi ten kov.“ –Robert Downey Jr - Tweetni to

Robert Downey Jr neměl nouzi o odpor lidí, kteří ho milovali, ale ne jeho drogové návyky. Jeho první manažer, který dřív lhal, když se ho režiséři a producenti ptali, jestli je čistý, ho v roce 1987 prosil, ať jde do léčebny, a Downey nakonec šel. Po návratu manažera vyhodil.

Přesto Loree Rodkin (bývalá manažerka) tvrdila, že to stálo za to, a v roce 1996 řekla: „Každý den se dívám do novin a myslím, že si přečtu Robertův nekrolog.“ Otec ten pocit sdílel a řekl People Magazine , že „jsem rád, že žije.“

V roce 1993 se Downey oženil s Deborah Falconer a společně přivítali narození syna India. Robert Downey Jr slíbil, že s drogami skončí, a doslova vykopal jámu, aby do ní pohřbil svou metaforickou sebedestrukci, a hodil do ní kostým z filmu Less Than Zero, ale v roce 1994 se Downey vrátil k alkoholu, kokainu a extázi – přestože tvrdil, že je čistý.

V roce 1995 Robert Downey Jr zkusil heroin poprvé, a i když si uvědomoval, že ztrácí kontrolu, nedokázal přestat. Říkal si „milé tornádo“, které se odráží od léčebny na filmové natáčení, zase na drogový tah, domů a znovu dokola. Herectví mu bylo jedno a většinu svých výkonů označoval za zklamání.

Kolega herec Sean Penn viděl Roberta Downeyho Jr , jak chřadne, a v jednu chvíli mu Penn sebral klíče, vykopl vchodové dveře a odvezl ho do léčebny se slovy: „Máš dvě pověsti. Myslím, že víš, jaké obě jsou, a myslím, že bys udělal dobře, kdybys se jedné zbavil. Jestli to neuděláš, zbaví se ona té druhé.“ Ale nechytlo se to. Downey z léčebny po pár dnech utekl.

Rok 1996 se ukázal jako obzvlášť těžký. Downeyho manželka odešla se synem Indiem a Downey přišel o dům v Malibu. Začal přespávat na gaučích na čím dál pochybnějších místech. V jednom z bytů pořád ztrácel klíč a ve čtyři ráno rušil majitele, až ho ten nakonec nechal vystěhovat.

V jednu chvíli Robert Downey Jr vydělával $7 million ročně, ale iracionální utrácení a drogové návyky ho dostihly. Dovážet hedvábné šály po stovkách byly výdaje, které nešlo udržet.

Veřejná zatčení a podmínka

„Přestat není těžké, ale znovu nezačít je.“ –Robert Downey Jr - Tweetni to

Roberta Downeyho Jr zastavili za rychlou jízdu v Porsche, ale policisté rychle zjistili, že je nahý a halucinuje – údajně po nich házel imaginární krysy. Při jiné příležitosti ho našli schouleného v klubíčku za ošuntělým hotelem v L.A.

Downeyho první zatčení bylo 23. června 1996, když ho zastavili za rychlost (70 mph) v černém Fordu Explorer na Pacific Coast Highway v Malibu. Při tom našli malé množství heroinu (0,42 gramu), kokainu (1,49 gramu, z toho 0,32 ve formě cracku, což mohlo znamenat zločin) a v autě nenabitý revolver .357 magnum – se čtyřmi náboji v přihrádce.

Ve dnech 16.–17. července 1996 Downeyho znovu zatkli kvůli tomu, čemu se začalo říkat incident Zlatovláska. Zatímco čekal na soud, vešel k sousedům v Malibu, svlékl se do spodního prádla a schoulený vlezl do prázdné postele jejich 11letého syna. Když ho našli, sousedka si myslela, že syn usnul dřív, a v posteli objevila muže, kterého (tehdy) nepoznala. Snažila se ho vzbudit, ale nešlo to, a zavolala policii – trestní oznámení za vniknutí nepodala.

Roberta Downeyho Jr oživili záchranáři v USC Medical Center a druhý den (18. července) nařídil soudce Lawrence Mira 24hodinový drogový rehabilitační program v Exodus Recovery Center v Marina del Rey. O dva dny později Downey utekl oknem z koupelny a stopem se vrátil domů. Za čtyři hodiny ho znovu zadrželi a na devět dní vsadili do vězení. Po propuštění 29. července soudce Mira nařídil další hlídaný rehabilitační program.

O měsíc a půl později, 11. září 1996, se Robert Downey Jr přiznal formou „no contest“ k trestnému činu držení drog a k přestupkům za držení zbraně a řízení pod vlivem. 6. listopadu 1996 soudce Mira nařídil dalších šest měsíců pobytové léčebny, kde musí často podstupovat testy na drogy, denně chodit na setkání (5–6krát týdně) a podstupovat drogové poradenství na místě i ambulantně.

V říjnu 1997 jeden z Downeyho terapeutů vypovídá, že Downey vynechal test na drogy. V prosinci 1997 soudy rozhodnou, že Downey porušil podmínku, a soudce Mira posílá herce do Los Angeles County Men’s Central Jail, kde mezi lety 1997 a 1998 strávil 113 dní. Soudce je citován slovy: „Vsadím tě do vězení a vsadím tě tam způsobem, který ti bude velmi nepříjemný… Jsem ochoten tě poslat do státní věznice. Je mi jedno, kdo jsi.“

Ve vězení

Sawyer: „Jaká je ta lež, na kterou si mají všichni dát pozor, až ji budeš říkat, když znovu sáhneš po drogách?“ Downey: „Jsem v pohodě.“ - Tweetni to

Downeyho první pobyt ve vězení přinesl řadu rvaček, při kterých se prý dvakrát probral v kaluži vlastní krve. Downey byl terčem mnoha rvaček kvůli slávě a to, že byl zrovna celebrita typu „hezký kluk“, mu nepomáhalo. Rvačky skončily řadou odřenin a řezných ran. Po dvou měsících utrpěl vážnou tržnou ránu při šarvátce se 3 dalšími vězni a přesunuli ho na samotku.

Po 113 dnech Roberta Downeyho Jr propustili a v roce 1998 nastoupil do soudem nařízeného 120denního léčebného programu, kde zůstal na podmínce. V červnu 1999 Downey přiznal, že znovu vynechal test na drogy. Soudce rozhodl, že Downey musí řešit „vážné psychické problémy“, a nařídil, aby ho odvezli do přísného 24hodinového rehabilitačního centra.

V srpnu 1999 se Robert Downey Jr objevil před soudcem a žádal o milost. Jeho obhájcem nebyl nikdo jiný než Robert Shapiro (který slavně hájil O. J. Simpsona). Navzdory Downeyho prosbám a právnímu týmu neviděl soudce jiné řešení, než mu dát tři roky v California Substance Abuse Treatment Facility a státní věznici v Cocoranu v Kalifornii – započetl mu ale 201 dní za předchozí výkon trestu.

Zvednout laťku za mřížemi

„Mám novou zkušenost, že abych něco dokázal, musím zůstat v klidu. Když mi to vnucuje omezení (nemoc, počasí, uvěznění, obecně být přikovaný na místě), teď věřím, že je to Boží způsob, jak ti dát opravdovou svobodu ‚dohonit‘ to, co potřebuješ zvládnout . . . uvnitř.“ -Robert Downey Jr (dopis sestře)

Robert Downey Jr se za mřížemi trápil s otcovstvím. Syn Indio byl zvyklý, že Downey hodně chybí kvůli natáčení, ale s manželkou (žili odděleně) se shodli, že má říct pravdu. Jak to popsala jeho bývalá žena,

„Robert mu chtěl říct, že odjíždí do Jugoslávie učit se na špiona. A já řekla: ‚Ne, to není správně: řekni mu pravdu.‘ Tak to udělal.“

Nebylo to snadné. První den ve vězení ho šokoval. Předtím si odseděl přes 100 dní v okresním vězení, ale tohle bylo jiné. Strážní věže, hned vedle věznice s maximální ostrahou (mimochodem s Charlesem Mansonem) a fámy, že dozorci nutí vězně rvat se, nebo je zastřelí.

Downey byl v šoku a snažil se držet stranou, ale přesunuli ho do společné cely se čtyřmi dalšími chlapy, kde se musel bavit s ostatními. Vzpomíná na chvíli, která mu otevřela oči: čistil si zuby, vyplivl do umyvadla a spoluvězeň na něj zařval, že plive do umyvadla, do kterého plivat nesmí, a zanáší ho svými bacily. V jídelně se taky musel vyhýbat pozornosti, protože se vždycky našel někdo, kdo chtěl rozjet „něco“ tím, že jemu (celebrita) přidá víc jídla.

Ostatní vězni mu říkali Mo’ Downey a pět dní v týdnu pracoval na výdejní lince v jídelně za osm centů na hodinu: vydával jídlo, myl nádobí a škrábal pizzy z pánví ve vařící vodě. Úklid byl velkou částí jeho času, vyprávěl o kuchyňských malérech, kdy se roztrhl obří pytel s omáčkou a musel ji vytřít. Jednou se Robert Downey Jr ocitl v kaluži odpadků, „33 galonů odpadní vody… jako 500 liber slizu. Právě v takových chvílích – v těchto bodech přijetí – si uvědomíš, že lidské bytosti dokážou zasraně cokoliv“.

I když v rozhovorech působil, že to všechno bere s nadhledem, vězni reportérům připomínali, jaká je situace, jak uvedl jeho spoluvězeň,

„Můžou říkat, že je Downey chráněný, ale jako u všech ostatních je to falešný pocit bezpečí, protože nikdy nevíš, jestli ti ten vedle v noci ve spánku nezlomí vaz. Tomu nezabrání. Nebezpečí tu je pořád. Jaká je pravděpodobnost? Že se mu nic nestane. Osud je ale osud. Takže říkají, že je ve vězení pro vlastní dobro, ale kterýkoli den může být poslední. Takhle to chodí.“

Ještě. Jeden. Den.

„Musel jsem si říct, že se nemusím na dalších 40 let hlásit do stejného programu, se stejnými věcmi, které mě táhly dolů – zášť, čistý vztek, ta zkurvená zuřivost. Dovolil jsem si to svinstvo pustit a znamená to, že už nejsem ubohý kretén. To neznamená, že mám vystaráno. Možná se z toho dostávám, ale pořád jsem ten samej chlap, co provedl všechny ty sračky.“ –Robert Downey Jr

Po skoro celém roce ve vězení Roberta Downeyho Jr v roce 2000 propustili díky souhrnné době strávené v nápravných zařízeních a hned ho obsadili do nového televizního seriálu Ally McBeal. Navzdory nadšeným recenzím, nominaci na Emmy a ceně Zlatý glóbus pak Robert Downey Jr řekl, že to bylo nejnižší období jeho života. Na herectví mu bylo úplně jedno.

A v roce 2000 na Den díkůvzdání Downeyho zatkli v hotelu v Palm Springs, zjevně pod vlivem valium a kokainu. Navzdory hrozbě trestu přes čtyři roky se Downey upsal na dalších osm dílů seriálu Ally McBeal.

Jako sůl do rány ho v dubnu 2001 našli, jak bosý bloumá po Culver City. I když mu v těle našli kokain, Downeyho propustili, ale ne bez následků. Vedoucí seriálu Ally McBeal narychlo přepsali scénář a Downeyho z pořadu vyhodili, což nebylo nic proti tomu, že se manželka rozhodla ho oficiálně opustit.

V červenci 2001 se Downey k obviněním přiznal formou „no contest“ a těsně se vyhnul vězení. Načasování mu hrálo do karet, protože prošla kalifornská Proposition 36. Návrh, který pomáhal posílat nenásilné drogové pachatele do léčebny místo do vězení. Ve výsledku dostal Downey tři roky podmínku a drogovou rehabilitaci.

Střízlivý od července 2003

„U mě to bylo tak, že jsem se naposledy ocitl v situaci a řekl jsem si: ‚Víš co? Nemyslím, že v tom můžu dál pokračovat.‘ A požádal jsem o pomoc a šel s tím naplno, víš? Protože o pomoc můžeš požádat odfláknutě, dostaneš ji a nevyužiješ ji. Víš? Překonat tyhle zdánlivě otřesné problémy ve skutečnosti není tak těžké. Těžké je se rozhodnout.“ –Robert Downey Jr

Robert Downey Jr je střízlivý od července 2003 díky lásce manželky Susan Levin a přátel, zvlášť Mela Gibsona. Když se Robert Downey Jr vrátil na hollywoodskou scénu, byl opravdový vyvrhel. Nešlo ho zaměstnat kvůli pojistnému, které si Downey nemohl dovolit zaplatit. Neměl kde bydlet, odloučená manželka podala žádost o rozvod a neměl žádnou finanční záchrannou síť. Mel Gibson mu dal střechu nad hlavou, jídlo na stůl a obsadil ho do role, kterou si v roce 2003 původně chtěl zahrát sám, The Singing Detective – pojistné zaplatil Gibson sám.

Potom byl Downeyho comeback postupný a stálý. Obsadili ho do snímku Gothika jako další, přičemž se vzdal 40 % honoráře na pokrytí pojistného; zbytek šel na splácení dluhů. Dál ale chodil včas a dával do toho stejné obrovské nasazení, kterým byl vždycky známý. Jako bonus potkal budoucí manželku Susan Levin, filmovou producentku, která byla klíčová pro Downeyho střízlivost: řekla, že si ho nevezme, dokud s drogami neskončí.

Příběh říká, že Robert Downey Jr měl okamžik jasnosti před Burger Kingem a zbytek zásoby hodil do oceánu. Od té doby si Downey drží střízlivost víc než deset let a zmiňuje řadu věcí, které mu pomáhají: manželku, meditaci a Wing Chun Kung Fu.

Po snímku Gothikatočil Downey dál hrstku filmů (velkých i malých) a dokonce i hudební album, než v roce 2008 získal roli Iron Mana; a zbytek je historie.

Ne můj příběh

Úspěch Roberta Downeyho Jr je obrovský, ale jeho střízlivost je zázračná. Ani teď se od ní neschovává, ale také jí není vydán napospas. Downey měl vždycky talent, vždycky měl pracovní nasazení a drogy jsou součástí jeho života, ale nenechá si jimi definovat. V projevu, kde vzdal hold Melu Gibsonovi – a zároveň ho žádal o odpuštění – řekl, že musíš přijmout temnou část sebe, nebo jak to nazývá „obejmout kaktus“.

S minulostí jako Downeyho by bylo snadné podlehnout nenávisti, nedůvěře a strachu, ale on to nedělá. Ta minulost existuje, není to výjimka, je součástí celku. V New York Timesse znovu vrátili k tomu, jak mu otec podal první joint, na což Downey odpovídá,

„Nemůžeme už to nechat být? Bylo tam spousta dalších věcí. Texaské hovězí a rýže, táta míchal ledový čaj převráceným kladivem. Měli jsme psa, jorkšíra jménem Sturgess, a bylo to jako večeře a představení: táta nám vyprávěl, co si Sturgess myslí, a my jsme se váleli smíchy.“

„Věřím, že ty nejtěžší situace se vyřeší samy, když jsi vytrvalý a úplně to nevzdáš. A to jsem nikdy neudělal. Nikdy jsem to nevzdal.“ –Robert Downey Jr - Tweetni to

Za své závislosti obviňuje jen sám sebe, a i to je součást většího celku – zvlášť teď.

„A to všechno už jsem měl. Velký dům, auta, prachy a tak. Je fajn to mít. Ale je fajnější být volný od lpění na tom, že se s tím ztotožňuješ.“

Robert Downey Jr je svobodný být sám sebou a prožívat život z první ruky. Spadl až na dno, ale není to nic, čím by si neprošli i jiní závislí, hlavní rozdíl byl v tom, že byl ve středu pozornosti.

Dnes se Robert Downey Jr nemusí definovat minulostí. Není svým příběhem.