15 mýtů o závislosti

Závislost je složité téma, a to hlavně kvůli dezinformacím, nebo v některých případech zastaralým informacím. Vezměme si třeba pojem „alkoholismus“. Jako termín je alkoholismus stejně vágní, jako je široký. Laici ho používají jako záchytný výraz pro závislost na alkoholu, zneužívání alkoholu i tělesnou závislost na alkoholu – což mohou být různé projevy. Kdo je na alkoholu tělesně závislý, zažije odvykací stav, zatímco ten, kdo alkohol zneužívá, odvykací stav zažít nemusí, ale vědomě v pití pokračuje navzdory trvajícím negativním následkům.

I lékařská komunita se těžko shodne na tom, jak diagnostikovat někoho s problémem s alkoholem, a USA a Velká Británie se v tom nějakou dobu rozcházely. Teprve v posledních pěti letech Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) sloučil dva typy (závislost na alkoholu a zneužívání alkoholu) pod souhrnný pojem porucha užívání alkoholu (AUD). I AUD má tři stupně závažnosti podle kombinace příznaků, ale odbočuji.

Jak výzkum pokračuje, široká veřejnost závislost chápe čím dál hůř, a proto tady je 15 největších mýtů o závislosti.

1. Závislost je volba

Na tomhle seznamu je bez debat jednička, protože tolik lidí se závislostí slýchá od neinformovaného laika otázku: „Proč prostě nepřestaneš?“

Porucha užívání alkoholu je chronická recidivující nemoc.

I když genetika hraje roli, důležité je všimnout si plasticity mozku u každého. Někdo si dá šálek kávy v 18:00 a nic necítí, jiný si ho dá ve stejnou dobu a nemůže spát.

Drogová závislost ti přepojí mozek a spustí tlačítko „okamžitého uspokojení“. Mnoho drog jde ještě dál a utlumí různé receptory v centrální nervové soustavě, včetně těch pro bolest. To může spustit závislost okamžitě, takže drogu potřebuješ k fungování stejně naléhavě, jako člověk bez závislosti prožívá hlad. Staneš se na droze fyzicky i psychicky závislý/á a dá velkou práci detoxikovat se a znovu vyvážit chemii v mozku.

2. Závislí si zaslouží žít na ulici

Tahle myšlenka se obvykle neříká nahlas, ale mnoho lidí věří, že lidé se závislostí, kteří žijí pod mostem, se tam dostali kvůli životnímu stylu, který vedou. To není pravda. Nikdo nevyroste s přáním být závislý.

Podívej se na opioidovou krizi. Opioidy jsou léky proti bolesti, z nichž mnoho je silně návykových, a proto vyžadují předpis. Pokud ale zdravý člověk havaruje a dostane předepsané léky proti bolesti, může se na nich stát závislým. Horší je, když předpis vyprší (nebo pojišťovna přestane lék hradit) a začnou odvykací stavy – pak si hledá náhradu.

Lidé, kteří užívají heroin, u něj téměř nikdy nezačínají.

3. Závislí pocházejí ze sociálního bydlení

Lidé se závislostí obvykle skončí v nízkopříjmové skupině, protože nedokážou udržet práci, dál platit nájem a zároveň živit svou závislost.

Ale stačí se podívat do časopisu People nebo si přečíst životopis nějaké celebrity. Na výši příjmu nezáleží, závislostí můžeš trpět i tak a mnoho lidí na ni umírá.

4. Léčebna tě zbaví závislosti

Léčebna je dobré místo, kde začít, ale nemůžeš čekat, že celoživotní nemoc vyřešíš v 30denním programu.

Závislost je chronická recidivující nemoc – ne přechodný virus. Pro lidi se závislostí je to boj 24 hodin denně na dohlednou dobu. Rehabilitační centra a kliniky se hodí k tomu, aby tě nasměrovaly na cestu ke střízlivosti, ale k zotavení je potřeba mnohem širší podpůrný systém. Je k tomu potřeba terapie, komunita, mítinky a každodenní disciplína.

5. Musíš narazit na dno

Mnoho lidí se závislostí na dno opravdu narazí, ale to neznamená, že na dno narazit musí, aby si uvědomili, že mají problém a potřebují léčbu.

Dno obvykle život člověka se závislostí obrátí jednoduše proto, že na drogu nemá peníze a pár dní bez ní může přinést dostatek jasnosti, aby si uvědomil, že má problém. Některým lidem se závislostí pomáhá denní seznam cílů nastartovat „dlouhodobé“ plánování místo spouštění okamžitého uspokojení z drogy. Je to užitečné, protože u lidí se závislostí se opakuje vzorec: to, co jim brání cíle naplnit, je právě jejich závislost.

Pro někoho je tím, co ho přivede ke střízlivosti, touha trávit čas s dětmi. Pro jiné je zlomem, když vidí, jak droga vezme život jejich přátelům.

A pokud jsi kamarád/ka někoho, o kom víš, že trpí, nenechávej to být, dokud nenarazí na dno. Neustálé připomínky pomáhají.

6. Závislost se dá vyléčit

Ani náhodou. Zaprvé genetika sice hraje roli, ale závislost se nedá vyléčit. Právě představa, že ano, vede mnoho lidí k tomu, že jednu neřest nahradí jinou. Pokud jsi alkoholik/čka, nedokážeš si dát jeden doušek vína a dál se zdržet.

To ale neznamená, že se to nedá lépe zvládat. Závislost způsobuje chemickou nerovnováhu v mozku, kdy „okamžité uspokojení“ přebije jakékoli dlouhodobé plánování. A dlouhodobé může znamenat klidně jen plán zajít ten večer do obchodu.

Daniel Kahneman to vystihl nejlíp ve své knize Myšlení, rychlé a pomalé. „Rychlá“ část mozku je ta impulzivní, ta část okamžitého uspokojení, která ti pomůže uhnout protijedoucímu autu. Pomalá část je ta, která při každém nákupu nebo rozhodnutí, jež ovlivní zbytek dne, bere v úvahu tvůj rozpočet. Protože závislost nechá dominovat „rychlou“ stranu, mozek potřebuje rovnováhu. Na začátku je to náročné, ale jak dál vyvažuješ, jde to líp.

Přesto je potřeba se věnovat i dalšímu mýtu…

7. Navždy zůstaneš závislý/á

Je pravda, že závislost se nedá vyléčit, ale nebudeš se navždy označovat za závislého/ou. Mnoho lidí s diagnózou nevyléčitelné nemoci nakonec svůj život definuje právě tou chorobou. Stávají se tím, kým jsou, kvůli nemoci, a tahle identita může být tak silná, že – pokud se zázrakem vyléčí – mohou spadnout do deprese; identita, kterou si vybudovali, už neexistuje, a zbývá jim otázka, co se sebou – nebo jak se definovat.

Podobně platí, že i když je závislost chronická recidivující nemoc, na kterou nesmíš zapomínat, nemusíš se označovat za fetáka, závislého nebo alkoholika. Mnoho lidí to bere jako příležitost definovat sami sebe. Neoznačovat se jako „závislý“, ale svým jménem. Anonymním alkoholikům je třeba přiznat, že to (vědomě nebo ne) dělají úvodní větou: „Jmenuji se (jméno) a jsem alkoholik.“ Nejdřív jsi ty a teprve potom tvoje nemoc.

8. Relapsu se nevyhneš

Většina lidí relaps opravdu prožije a porucha užívání alkoholu je dokonce definovaná jako chronická recidivující nemoc, ale to neznamená, že se to stane tobě, ani že „relaps“ je podmínkou k tomu, abys byl/a střízlivý/á.

Popovídej si v jakékoli střízlivé komunitě nebo si přečti jakýkoli střízlivý příběh a najdeš spoustu myšlenkových pochodů, když někdo zrelapsuje. Někteří jsou střízliví X dní a mylně si myslí, že zvládnou jen trochu. Samozřejmě takhle náš mozek nefunguje. Pokud se člověk může stát závislým na metamfetaminech po jednom užití, můžeš si být jistý/á, že člověk v zotavení spadne rovnou zpátky do předchozího stavu.

Jiní se propadnou. I když se jim v životě daří, na rameni jim sedí čert a šeptá, že za nic nestojí, že stejně nic nedokážou, že potřebují dávku, pokud chtějí přežít. U některých to může být velmi temné a myšlenky se mohou stočit k sebevraždě, což je o důvod víc mít velký, víceúrovňový podpůrný systém. Nejen telefonát sponzorovi, ale komunitní mítinky, individuální terapie, volno na léčebnu, rozhovory s přáteli, aplikace na střízlivost a tak dále.

Relaps není nevyhnutelný. Přesto…

9. Relaps znamená selhání

Relaps není nic výjimečného a neměl by se brát jako selhání. Už jen uvědomit si, že je tu problém, je velká věc. Kolik lidí se závislostí skončilo na ulici, vyměňovalo služby, aby si závislost uživilo, a přitom si neuvědomilo, jak zlá jejich závislost je?

I když zrelapsuješ, nezačínáš znovu od nuly. Už jsi přiznal/a, že problém existuje, a ať jsi byl/a střízlivý/á 20 let, 1 rok nebo 1 týden, učíš se. Poznáš spouštěč, kvůli kterému jsi zrelapsoval/a, a dál už víš, jak ho zvládnout.

10. Závislost neschováš

Někteří se děsí představy, že by přiznali závislost. Někteří alkoholici mají pocit, že na ně všichni civí, kdykoli chtějí kamarádi do baru nebo se číšník zeptá, co si kdo dá. Pokud je pro tebe citlivé říct přítomným, že jsi v zotavení, existují způsoby, jak to skrýt.

Někdo použije výmluvu „Dneska jsem určený řidič“ nebo „Dělám očistu.“ Jiní najdou ještě kreativní způsoby, jak se vyhnout obvyklým výmluvám. Když se číšník zeptá, co si dáš k pití, můžeš se zeptat, jakou mají whisky, a až výběr dočte, jen ohrneš nos a řekneš: „Nech to, zůstanu u čaje.“

11. Všichni tě budou soudit

Na rozdíl od předchozího bodu někteří lidé slaví a otevřeně sdílejí život bez drog. Pro mnoho lidí je to skvělý způsob, jak na sebe vzít víc odpovědnosti. Když dosahuješ milníků a sdílíš je na sociálních sítích, zklamal/a bys taky spoustu lidí, kteří tvůj příběh sledují.

Přesto většině lidí v zotavení nezáleží na tom, jak je druzí vidí. Lidé bez závislosti nepochopí, jak těžké je neřest odložit, protože u nich to žádnou námahu nevyžaduje. Někteří argumentují (a argumentovali): „Já si za každý den bez heroinu žeton nedávám. Prostě heroin neberu.“ Pro ně to ale není téma; nevyžaduje to žádnou námahu. Člověk se závislostí musí každý den vědomě pracovat na abstinenci. Zvlášť v prvních dnech je to mentální dřina po všechny hodiny bdění – a pokud ti odvykací stav způsobí nespavost, může to být doslova 24 hodin.

Dnes většina lidí lidi se závislostí nesoudí, ale slaví je. Už jen přiznat, že máš problém, ukazuje charakter a sílu. A kdyby tě lidé měli za něco soudit, pravděpodobně to nebude horší než v době, kdy jsi byl/a pod vlivem – jen sis toho tehdy nevšímal/a.

12. Můžeš být funkční závislý/á

Pokud jsi na látce závislý/á, racionální myšlení je narušené. Všechno se dělá kvůli další dávce. „Racionální“ myšlení do toho nevstupuje. Přesto existuje podivné mezistaví u některých lidí se závislostí – zvlášť u alkoholiků – kdy si uvědomují, že látku berou víc, než je zdravé, ale věří, že ostatní úspěchy stačí k tomu, aby v užívání mohli pokračovat.

Například člověk se závislostí může žít od výplaty k výplatě, ale práci si drží. Proto se prohlásí za „fungujícího alkoholika“. To je mýtus. Nic jako funkční závislý neexistuje. Závislost tě staví do obrovské nevýhody a znamená, že pořád stojíš na pokraji zhroucení. Někteří dokážou den co den dělat stejnou práci, ale stačí, aby se v běžné rutině změnilo jedno – třeba je přesunou k jiné pokladně – a svezou se. Horší je, že falešný pocit jistoty, že jsou funkční závislí, obvykle vede k bouřlivému odchodu z práce, místo aby to byl signál vyhledat pomoc.

13. Návykové jsou jen tvrdé drogy

Drogy, alkohol, jídlo i návyky (hazard, porno) jsou všechny návykové. Většina z nich krmí naše okamžité uspokojení; sobecký program odměn.

Když se k centům slasti v mozku připojí elektrody, krysy (a stejně tak lidé) se budou stimulovat dál. V knize Davida Lindena The Compass of Pleasure, popisuje experiment, ve kterém žena přestala dbát na osobní hygienu a přestala vídávat rodinu, jen aby mohla dál zvyšovat stimulaci. I když přátele požádala, aby jí ovladač vzali, nedokázala odolat.

Znovu: závislost vytváří chemickou nerovnováhu v mozku. Místo dlouhodobých cílů mozek dál krmí krátkodobé okamžité odměny. Tahle část mozku se stává rutinou a zvykem a čím dál hůř se myslí dlouhodobě – zatímco uspokojovat krátkodobé se stává automatickým. I když u mnoha lidí se závislostí genetika hraje roli, závislým se může stát skoro kdokoli.

14. Na lécích na předpis se nemůžeš stát závislým/ou

Právě tenhle mýtus vedl k dnešní opioidové krizi. Léky na předpis patří k nejnávykovějším stimulantům, které můžeš brát. Je to tak zlé, že mnoho stimulantů centrální nervové soustavy (CNS) se nepředepisuje, dokud se nevyčerpají všechny ostatní možnosti.

Ten mýtus začal u výrobců léků, a i když je snadné ukazovat na ně, vina je na mnoha stranách včetně lékařů a pojišťoven – protože mnoho pojišťoven hradí levnější, ale návykovější léky namísto jejich méně návykových protějšků.

15. Léčebna bude stát jmění

Léčebna se často zdá drahá hned na začátku… ale málokdy stojí víc než závislost. Nástroje jako aplikace I Am Sober slouží i jako kalkulačka střízlivosti, kde si sečteš, kolik jsi (v průměru) denně za závislost utrácel/a. Tak vidíš nejen, jak dlouho jsi střízlivý/á, ale i kolik peněz jsi ušetřil/a – a výsledky často následují zalapání po dechu, „óóó“ a „ááá“.

Podle léčebny to může stát kdekoli od $2,000 do $25,000 za 30denní program. Jako jednorázová částka to vypadá hrozivě. Mnoho závislostí může stát přes $100,000 ročně.

V případě alkoholika si vezměme večer v baru: $35 za drinky, $30 za Uber domů, $7 za impulsivní nákup ve večerce, $10 za rychlé občerstvení (protože nevaříš), $20 ušlé mzdy, protože jsi po kocovině zaspal/a, $55 za parkovací pokutu, protože jsi z baru jel/a Uberem. Tohle je hypotetický scénář 24 hodin, ale celkové náklady – v důsledku alkoholu – byly $157. To se rychle nasčítá, a to ještě nepočítáme ztráty nebo poškození majetku, lékařské náklady za návštěvy pohotovosti, ani pokuty od policie za řízení pod vlivem.

Léčebna není levná, ale je levnější než tvoje závislost a je to dobrý odrazový můstek na cestě k zotavení.