Růžový oblak zotavení

Každý, kdo byl na setkání 12 kroků, zná syndrom růžového oblaku. Jde o termín, který zavedli Anonymní alkoholici, aby popsali lidi v raném zotavení – obvykle v prvním roce.

Drogy a alkohol působí na centrální nervovou soustavu a otupují emoce, člověka znecitlivují tak, že nic necítí. Jedinou výjimkou je samozřejmě „bolest“ z toho, že chybí oblíbená droga. Proto když se zotavující se alkoholici a lidé se závislostí vydávají na cestu k zotavení, mnozí začínají s vervou (obvykle po pobytu v léčebně).

Většina je v euforii, náhle naplněná emocemi, které dlouho potlačovala. I pocity jako smutek můžou mít „pozitivní“ dopad, protože lidé žijící v růžovém oblaku jsou rádi, že vůbec nějakou emoci cítí.

Růžový oblak je stav mysli, pocit, že teď se nic nemůže pokazit a že se jejich život navždy změnil k lepšímu. Je to nerealistická říše fantazie, která člověka se závislostí v zotavení nepřipraví na možné útrapy, které přijdou.

Pro ty, kdo termín „růžový oblak“ neznají, se pro toto chování často používá i „suchý opilec“. „Suchý opilec“ je trefný, protože taky ukazuje, proč je růžový oblak něco negativního.

Proč je růžový oblak špatný?

Někteří se ptají, proč je být „příliš šťastný/á“ něco špatného. Zejména u alkoholismu je častým vedlejším účinkem vyřazení alkoholu z těla deprese. Jak tedy může být radost ze střízlivosti něco špatného? Být střízlivý/á je „in“ a při tom, jak je pití v naší kultuře znormalizované, by někdo měl být tváří veselého a zábavného střízlivého života. Ne?

Radovat se ze střízlivosti je dobré, ale jde o celoživotní závazek. Růžový oblak začíná nastavovat nerealistické očekávání a stále hrozivější laťku toho, jak by se střízlivost měla cítit. Je to jako „líbánky“ v manželství. Když se daří, samozřejmě to vypadá, že žádný problém není příliš velký. To podporuje přílišné sebevědomí, které je zvlášť špatné, protože vede k nepřipravenosti.

Život v růžovém oblaku s sebou nevyhnutelně nese dva negativní důsledky:

1. Pocit, že závislost není problém.

2. Že si zasloužíš být šťastný/á.

Když začneš být ve střízlivosti příliš sebevědomý/á, můžeš si myslet, že to není problém, nebo že to máš pod kontrolou. Jsou tisíce lidí se závislostí, kteří stráví roky ve střízlivosti a jeden relaps je stojí život. Smrt Philipa Seymoura Hoffmana je jedním z nejznámějších případů. Po dvou desetiletích střízlivosti měl Hoffman relaps, který ho stál život. Závislost je každodenní zápas a možnost smrtelného relapsu je vždy přítomná.

Druhý bod, „že si zasloužíš být šťastný/á“, platí zvlášť pro lidi se závislostí, protože technicky vzato ano, šťastný by měl být každý. U lidí se závislostí právě tahle představa, že jim štěstí náleží, vede k tomu, že se honí za růžovým oblakem jako za hajem. A znovu, představa suchého opilce nebo někoho, kdo je „high ze života“, tohle chování dobře vystihuje. Mimochodem, film Jima Carreyho, Yes, Man to dobře ukazuje.

Problém s honěním se za tím hajem nastává, když člověk v zotavení narazí na první dno. Když tě střízlivost už netěší a není zábavná, začínají větší zkoušky. Lidé se závislostí, kteří podlehli růžovému oblaku, relapsují, když narazí na první dno, protože střízlivost najednou ztratí kouzlo.

Už to nedělá dobře, a tak s tím skončí. Honění se za hajem ze štěstí je způsob, jak otupit jiné emoce, a vede k tomu, že je člověk se závislostí spíš nepřipravený na zkoušky, které přijdou.

První rok střízlivosti

Studie z roku 2011 zjistila, že 85 % lidí se závislostí relapsuje v prvním roce po léčbě. Tato statistika se v následujících letech příliš neměnila.

Cítit se dobře z toho, že jsi střízlivý/á, není nic, za co by ses měl/a stydět nebo cítit vinu. Je dobré se znovu spojit s emocemi, které dlouho dřímaly; je dobré mít pocit, že jsi na správné cestě; je dobré cítit, že máš život v pořádku. Co dobré není, je tunelové vidění, které se v důsledku toho může zesílit.

Vědomí růžového oblaku a míry relapsů by mělo krotit očekávání. Ze střízlivosti by ti mělo být dobře, ale to by neměl být jediný důvod, proč v ní zůstat, protože špatné situace a dna se pořád můžou stát a mnohé z nich nemáme pod kontrolou.

Je spousta lidí bez závislosti, kteří stejně skončí bez práce a bez domova kvůli velmi nešťastným okolnostem. To neznamená, že člověk se závislostí k tomu bodu dojde, jen že před ním budou výzvy – ať je střízlivý, nebo ne.

Slibuj každý den, že zůstaneš střízlivý/á

Emoce jsou pomíjivé. Pocity můžou zaplavit mysl oslepujícím horkým vztekem a můžou se táhnout po zamračeném dni. Hlavní ponaučení je, že pominou. Užívat si štěstí je dobrá vlastnost, ale je naivní předpokládat, že se budeš cítit šťastný/á pořád.

Když každý den složíš slib, že zůstaneš střízlivý/á, připomínáš si, že jde o výzvu, která vyžaduje stálou ostražitost. Je to každodenní zápas a vždy je co se učit.