Je závislost nemoc?

Je závislost nemoc, nebo volba? Odpověď na tuto otázku trápí mnoho lidí se závislostí, lékařů i zastánců, zvlášť kvůli obrovskému množství dezinformací, které kolují – koukám na tebe, internete. Krátká odpověď zní „záleží na tom, koho se zeptáš“, ale tady je stručný přehled organizací, které věří, že závislost je nemoc:

Americká lékařská asociace (AMA) v roce 1956 uznala „alkoholismus“ za onemocnění a v roce 1987 „závislost“ za nemoc National Council of State Boards of Nursing. Národní institut pro zneužívání drog (NIDA) také klasifikuje závislost jako nemoc a označuje ji jako „chronickou recidivující nemoc, která se vyznačuje nutkavým vyhledáváním a užíváním drog navzdory škodlivým následkům“ (DrugAbuse.gov). V podstatě přepojí mozek a vytvoří nerovnováhu v systémech odměny, motivace a paměti.

Žádnou z nich nemáme v úmyslu zpochybňovat, ale existuje spousta lékařských rad, výborů a organizací, které s tím nesouhlasí. A abychom to řekli jasně: nesouhlas neznamená, že závislost a užívání drog nepovažují za problém, jen že slovo „nemoc“ není vhodné. Proto se někdy používá slovo „volba“.

Je závislost volba?

V tomto ohledu platí, že první užití jakékoli drogy je obvykle volba. Platí, že než se z někoho stane člověk se závislostí, musí tu drogu užít dobrovolně. To platí před vznikem závislosti i v zotavení; první dávka nebo první drink je volba – a cokoli potom je víceméně v mlze. S ohledem na to je i zotavení samo o sobě volbou. Volbou žít střízlivě. I tahle volba je ale obvykle ta poslední a obvykle ji za nás udělá někdo jiný (třeba soudně nařízená léčba), přesto jde o volbu.

Na druhou stranu se někteří odvolávají na případy lidí se závislostí, kteří skončí ve vězení a závislost dokážou překonat. Samozřejmě jsou odříznutí od přísunu, ale stává se to. Existují také zajímavé studie na krysách, které ukazují, že depresivní krysy jsou k drogám náchylnější, zatímco společenské a spokojené krysy nikoli, což by naznačovalo, že jde spíš o prostředí než o bezmoc.

Někteří se domnívají, že slovo „nemoc“ závislost zbytečně zjednodušuje. Vytváří binární volbu; když řekneš, že je to jedno, a ne druhé, dává to falešný pocit jistoty, že jde o něco známého nebo pochopeného. Ve skutečnosti, když jsi závislý/á, „nevíš“, a právě to je to děsivé. Vezměme si například alkohol. Člověk, který trpí závislostí na alkoholu, ztrácí schopnost racionálně myslet, a přesto „racionalizuje“, proč problém nemá. Když ztratíš racionální myšlení, nevíš, že jsi iracionální; stejně jako šílený člověk neví, že je šílený.

Je závislost nemoc, nebo volba?

Tady je to, o čem se nevede spor. Návykové látky (například alkohol, metamfetamin, jiné stimulanty a podobně) na lidi působí různě. Genetika hraje roli v tom, jak pravděpodobně se u někoho rozvine závislost na něčem (čemkoli), a látky mohou vyvolat závislost. Tělo i mozek – protože mnoho pouličních drog přímo ovlivňuje centrální nervovou soustavu – si vůči látce mohou vyvinout závislost. Všechny drogy krmí „odměňovací“ část mozku a okamžité uspokojení z drogy se stává tím, co člověk vyhledává, což může nahradit potřebu dlouhodobého plánování a cílů. Proto někdo může přestat chodit do práce nebo ublížit těm, které miluje. I tohle je u mozků lidí se závislostí ověřené a srozumitelné.

Jak to ale nazvat? Protože když nevyhnutelně padne otázka, je závislost nemoc, nebo volba? Odpověď zní jako nevyhraněné „obojí“. A tady přichází na řadu Marc Lewis, Ph.D. Lewis řekl The New York Times, „Vedl se zuřivý spor o to, zda je závislost nemoc, nebo volba, ale já to považuji za falešnou dichotomii.“

Marc Lewis o závislosti

„Nemoc“ má tendenci vylučovat neuroplasticitu, tedy přirozenou schopnost mozku přizpůsobovat se a měnit. „Nemoc“ se chápe jako konečný stav; problém, který nelze zvrátit, změnit ani napravit. Například Alzheimerova choroba.

Neurovědec Marc Lewis zastává názor, že závislost je „porucha, nebo dokonce patologická“. Můžeš namítnout, jaký je rozdíl, jestli je to nemoc, nebo porucha? Dr. Lewis má ale odpověď i na to: „Když máš nemoc, jsi pacient. Když jsi pacient, řídíš se pokyny lékaře a děláš, co ti řekne… Když se dostaneš do léčebny, dáváš se do rukou někoho jiného, ale nejlepší způsob, jak se závislostí bojovat, je stanovovat si cíle“ (TheGuardian, 2015).

Někteří s tímto názorem souhlasí, i když věří, že jde o nemoc. Zastánci v rehabilitačních centrech pevně věří v péči po léčbě v podobě cílů, změn rutiny a podpůrného systému, protože pobyt v léčebně na boj s celoživotní nemocí nestačí.

Verdikt

Lidé se závislostí mají výrazně jiné chemické složení mozku než lidé bez závislosti, ale nemoc možná není správný termín. To neznamená, že správný termín je volba, ale něco jedinečného. I dnes je lékařskou diagnózou závislosti na alkoholu „Alcohol Use Disorder“ (AUD), ta se ale v posledních 5 letech změnila; dříve mohlo jít o chování nebo o klasifikaci jako zneužívání návykových látek.

Na čem se všichni shodnou je, že závislost je problém, který je potřeba řešit, a pokud to znamená změnit, jak o něm mluvíme a jak o něm přemýšlíme, musíme převzít iniciativu.