Alkoholismus a porucha užívání alkoholu

Co je alkoholismus?

Alkoholismus je nemedicínský termín pro někoho, kdo má problém s alkoholem. Porucha užívání alkoholu (AUD) je diagnóza, kterou zdravotníci stanovují lidem, kteří trpí závislostí na alkoholu. AUD je „chronická recidivující nemoc mozku, která se vyznačuje nutkavým užíváním alkoholu, ztrátou kontroly nad příjmem alkoholu a negativním emočním stavem, když se alkohol neužívá“ NIAAA.NIH.gov.

S ohledem na genetické faktory, které přispívají ke vzniku AUD, a na vývoj terminologie následuje stručná časová osa alkoholismu.

Kdy byl alkoholismus identifikován jako problém

V roce 1819 C. W. Hufeland zavedl termín „dipsomanie“ (ještě před termínem „alkoholismus“). Dipso pochází z řeckého slova, které znamenalo „žízeň“. Hufeland ho použil konkrétně v souvislosti s alkoholem k popisu chronického bažení po alkoholu.

V roce 1849 Magnus Huss poprvé použil termín „alkoholismus“ k popisu nepříznivých a systematických vedlejších účinků konzumace alkoholu.

Alkoholismus jako nemoc vs. syndrom závislosti na alkoholu

V roce 1956 Americká lékařská asociace (AMA) prohlásila alkoholismus za nemoc, v roce 1979 se však Světová zdravotnická organizace (WHO) s AMA neshodla a uvedla, že alkoholismus je nedokonalý termín, protože neurčuje dané onemocnění. I spoluzakladatel Anonymních alkoholiků ho označil za nedokonalý termín a řekl: „Nikdy jsme alkoholismus nenazývali nemocí, protože nejde o chorobnou jednotku… Nazývali jsme ho onemocněním nebo neduhem.“ (McGovern, Thomas. Alcohol Problems in the United States: Twenty Years of Treatment Perspective. 2002.)

WHO proto v roce 1979 zvolila termín „syndrom závislosti na alkoholu“.

Alkoholismus vs. porucha užívání alkoholu

V 80. letech 20. století však Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) – celosvětově nejpoužívanější standard v psychologii a psychiatrii – rozdělil „alkoholismus“ na „zneužívání alkoholu“ a „závislost na alkoholu“. Zneužívání alkoholu bylo definováno jako opakované užívání alkoholu navzdory negativním a opakujícím se následkům. Závislost na alkoholu se mezitím považovala za zneužívání alkoholu, ale s neovladatelnými chutěmi a abstinenčními příznaky.

V roce 2012 vyšel DSM-5 a výraznou změnou bylo sloučení zneužívání alkoholu a závislosti na alkoholu do jedné poruchy nazvané „porucha užívání alkoholu“ (AUD) s různými stupni závažnosti.

Diagnostika poruchy užívání alkoholu

DSM-5 uvádí 11 příznaků spojených s poruchou užívání alkoholu. AUD se obvykle diagnostikuje, pokud člověk v posledních 12 měsících zažil kombinaci těchto příznaků.

1. Pocit, že nelze omezit množství vypitého alkoholu.

2. Pití většího množství, než bylo zamýšleno, nebo pití po delší dobu, než bylo zamýšleno.

3. Nevolnost nebo onemocnění způsobené nadměrným pitím.

4. Neschopnost soustředit se kvůli myšlenkám na pití nebo chuti pít.

5. Pití navzdory vědomí opakujících se negativních následků: zdraví, deprese, výpadky paměti a podobně.

6. Ztráta práce, produktivity a/nebo školního výkonu.

7. Dostávání se do rizikových, nebezpečných nebo škodlivých situací kvůli opilosti.

8. Snížená motivace věnovat se koníčkům nebo činnostem, které dříve byly důležité.

9. Pravidelná konzumace většího množství alkoholu kvůli zvýšené toleranci.

10. Pokračování v pití navzdory problémům, které to způsobilo s přáteli, rodinou a ve vztazích.

11. Prožívání abstinenčních příznaků.

DSM také člověku s AUD přiřazuje stupeň závažnosti, od mírné přes střední až po závažnou. Pokud u tebe v období 12 měsíců nastanou 2–3 z výše uvedených příznaků, považuje se to za mírnou AUD; 4–5 za střední; 6 a více za závažnou AUD.