Měl/a jsem relaps. Co teď?

Byl/a jsem střízlivý/á, dokud jsem znovu nezačal/a užívat

Ať už jsi byl/a střízlivý/á od alkoholu, drog, porna, nebo čehokoli mezi tím, hlavní je, že jsi střízlivý/á býval/a. Rozpoznal/a jsi problém i potíže, které ti v životě působil. Tak ses zavázal/a, že se budeš mít lépe; že získáš střízlivost a zůstaneš střízlivý/á. Bojoval/a jsi o svou střízlivost. Ale znovu jsi pil/a, znovu užíval/a, nebo obojí. Stručně řečeno, měl/a jsi relaps.

A je to hrozný pocit. Cítíš vinu, hanbu, trapnost. Možná jsi pod vlivem rozesílal/a zprávy, nebo jsi sdílel/a svou cestu ke střízlivosti a najednou vidíš, že je potřeba Obnovení. Je to ponižující a bolestivé. Hlava ti pulzuje, obličej máš mokrý potem, celé tělo je lepkavé a žaludek ti pořád připomíná, že z těla se ten jed dostane jen dvěma způsoby (a použije oba).

Ale jsi tady, teď a naživu, čteš tohle, a to tě staví do dobré pozice zůstat střízlivý/á. Pojďme se podívat na fakta.

Fakta o relapsu

1. 90 % lidí se závislostí má v prvním roce relaps

Konkrétní statistika pochází ze studie z roku 1989 – je tedy trochu zastaralá – kterou provedl National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism. Přesto, ať už mluvíš s terapeutem, chodíš na skupiny AA nebo NA, nebo si povídáš online, jen stěží najdeš někoho v zotavení, kdo by někdy relaps neměl.

Nejsi v tom sám/sama. Pokud se bojíš čelit lidem v zotavení, ber to jako příležitost sblížit se na hlubší úrovni. Jedna věc je mít relaps a druhá rozhodnout se znovu zůstat střízlivý/á. Relaps je běžný, což neznamená, že ho máš brát na lehkou váhu, ale měl/a bys uznat, že se to stává každému, nejen tobě, tak to nevzdávej.

2. Být „normální“ je pro lidi se závislostí divné

Naše závislosti jsou berličky. Proto relapsuješ, i když ti všechno šlo. Můžeš mít všechno: skvělou práci, zdravé tělo i milující rodinu. Problém je, že tohle není normální. I když je to příjemné, můžeš se u toho cítit nepříjemně jen proto, že je to jiné. Pití nebo drogy jsou pokřivená „deka bezpečí“. Přenesou tě do stavu mysli, který znáš. Není to tak, že bys nebyl/a schopný/á sebekontroly; hledal/a jsi v té podivné normalitě něco známého.

3. Problém se nezměnil

Tahle část je zásadní, a pokud ti to pomůže, vnímej „relaps“ jako příznak problému (spíš než jako jeho příčinu). Rozhodl/a ses zůstat střízlivý/á kvůli problémům v životě, které přineslo užívání drog a/nebo alkoholu. Relaps problém neřeší a nemění ani důvody, proč jsi ke střízlivosti přistoupil/a. Spíš by měl tvé odhodlání posílit. Nesrážej se, uznej tu chybu a dál z toho rost.

Měl/a jsem relaps. Co dál?

Když už jsme probrali některá fakta, tady je přehled toho, co můžeš dělat dál. Hlavní je samozřejmě znovu získat střízlivost, zůstat střízlivý/á a snížit šanci dalšího relapsu. Jsi v jedinečné situaci v tom, že jsi relaps přežil/a – mnoho jiných takové štěstí nemělo. Úplně první věc, kterou potřebuješ udělat, je zhodnotit, jak vážný relaps to byl.

Znovu, tohle nemá relaps bagatelizovat – každý relaps by tě měl přimět k vnitřní inventuře – ale je podstatný rozdíl mezi chvilkovou slabostí o víkendu a několikadenním tahem z minulého týdne. Pokud jde o to druhé, léčebna může být tvoje nejlepší volba. Buď čistý/á a polož základy zdravého životního stylu. Pokud jde o to první, léčebna není špatná volba, ale nemusí být nutná. Až si vyhodnotíš, kterou cestou se vydat, následuj tyto kroky.

1. Odpusť si

Přestaň se hryzat. Na nohy se znovu nepostavíš, když se pořád srážíš k zemi. Relaps je chyba, ale je lidská. Chyba je zkušenost k učení, pokud to zkusíš znovu. Chyba je selháním jen tehdy, když to vzdáš. Pojďme ten proces projít spolu.

Hanění sebe sama jen spouští sebedestruktivní myšlení; představu, že „si nic dobrého nezasloužíš“. Takové myšlení zvyšuje stres a úzkost a může tě vést k izolaci od ostatních, což může vyústit v depresi. Cvičit soucit se sebou je součástí toho, jak zůstat střízlivý/á.

2. Sleduj spouštěče

Kdysi se věřilo, že čínský znak pro „pokušení“ je kombinací znaků „nebezpečí“ a „příležitost“. Jde o rozšířený západní omyl, ale v případě nás, kdo máme závislost, sedí neméně dobře. Když zůstaneš střízlivý/á, sleduješ své spouštěče (lidi, které znáš, prostředí, ve kterém jsi, a svůj denní režim), přesto ale nemusíš předvídat všechny spouštěče, na které narazíš.

Pokušení znovu užít je nebezpečí plus příležitost. Třeba když ti po 4 měsících střízlivosti najednou napíše starý kamarád, ať se sejdete v baru, otevíráš si příležitost k relapsu. Spouštěče můžeš mít pod kontrolou, pokud máš dost předvídavosti, abys se vyhnul/a neznámým, ale rizikovým situacím. Dej na první místo zdraví; v každé situaci dej na první místo střízlivost.

3. Sestav si plán

Zdvojnásob úsilí zůstat střízlivý/á. Dobrá zpráva je, že když už jsi nějakou dobu střízlivý/á byl/a, máš představu, co ti funguje. Třeba když jsi zjistil/a, že v posilovně na drogy nemyslíš, trávíš na tom běžeckém páse víc času.

Je pochopitelné vyjít z léčebny s pocitem, že situaci ovládáš, ale hodí se k tomu příměr. Závislost je, jako když necháš v koupelně puštěný kohoutek a odejdeš z domu. Umyvadlo přeteče, naplní koupelnu, valí se chodbou a ze schodů a promočí stěny. Když se rozhodneš zůstat střízlivý/á, kohoutek zavřeš, ale dům má pořád škody od vody. Musíš vytrhat schody, sundat koberec a vyměnit stěny. Je to práce.