Proces relapsu a zotavení

„Relaps je součástí procesu zotavení.“ Tohle rčení už jsme všichni slyšeli, že? Někteří z nás ho dokonce sami říkali, ale co to vlastně znamená? Máme očekávat, že relaps přijde? Máme se o něj aktivně snažit? Počítá se to jako selhání, nebo jako pokrok, když je to „součást procesu“? A pokud relaps nemám, znamená to, že mi chybí klíčová fáze zotavení? Ne, rozhodně ne.

Je tahle fráze jen něco, co si vymysleli přátelé a rodina, aby lidem se závislostí zmírnili ránu „viny“? Jinými slovy, je to uklidňující věta, která má lidi se závislostí jen udržet od toho, aby znovu ztratili kontrolu? To je pravděpodobně část z toho, ale rozhodně ne celý důvod.

Říct, že relaps je součástí zotavení, je trochu zavádějící. Střízlivost znamená zdržovat se alkoholu nebo jakékoli tvé drogy první volby. Relaps u střízlivého člověka znamená, že znovu sáhne po těchto drogách a alkoholu. To znamená že relaps je přesným opakem střízlivosti, takže tvrdit, že jedno je součástí procesu toho druhého, moc nedává smysl; je to skoro jako říct, že „odejít z medicíny“ je součástí procesu, jak se stát lékařem.

Proč tu frázi vůbec používáme?

Protože i když se ty dva pojmy (relaps a zotavení) vzájemně vylučují, fráze není špatně. Většina lidí, kteří jsou střízliví – a jsou střízliví už mnoho let – někdy relaps zažila. Relaps ale lidem se závislostí posloužil spíš jako připomínka než jako kluzký svah zpátky do závislosti. Mnozí z těch, kdo relapsují, se vrátí silnější. Jasně, obnoví si datum střízlivosti, ale chemie v mozku už dosáhla rovnováhy a na dobu s drogami se už nedívají jako na pozitivní zkušenost.

Znamená to ale, že k zotavení relaps potřebuješ? Ne, a pokud k relapsu dojde, neobviňuj se a nestyď se; pochop, co se stalo, a jdi dál.

Přestaň pít, začni s něčím jiným

Každý člověk se závislostí si přeje, aby se jeho nemoc dala vyléčit, ale to nejde. Stát se střízlivým/ou není něco, co se „dokončí“, je to celoživotní zápas. A právě to se myslí tím, že „relaps je součástí procesu zotavení“. Během života se občas ocitneš na dně, budeš se cítit sám/sama nebo budeš na „staré dobré časy“ vzpomínat růžovými brýlemi. Tyto okolnosti tě můžou přivést k relapsu.

Kdybys dokázal/a úplně abstinovat a prostě zůstat střízlivý/á, tvůj život by byl mnohem snazší, ale skoro nikdy to tak nefunguje. Přesto je rozdíl mezi relapsem, který zničí tvůj pokrok a vymkne se kontrole, a relapsem z chvilkové slabosti, který tě znovu vrátí na cestu ke střízlivosti.

Pokud relaps způsobí úplný návrat k rutině drog a alkoholu, pak se mnozí lékaři i lidé se stejnou zkušeností shodují, že ten člověk ještě nebyl připravený stát se střízlivým. U těch, kdo relapsují a místo toho, aby se propadli ke starým návykům, se ke střízlivosti vrátí s novou motivací, o pokrok, který udělali, relapsem nepřicházejí – naopak ho posílí.

Je až příliš běžné, že lidé vzpomínají na „staré dobré časy“ – s důrazem na „dobré“. Všichni jsme měli jídlo nebo pamlsek, který jsme jako děti milovali, ale jako dospělí zjistíme, že zdaleka není tak dobrý, jak jsme si pamatovali. Relaps je v jistém smyslu podobný: mozek nám říká, co potřebujeme, a my podlehneme. Pokud ale máš přesvědčení a jsi tentokrát odhodlaný/á zůstat střízlivý/á, může relaps posloužit jako podnět, abys s vervou obnovil/a své odhodlání.

Použij počítadlo střízlivosti k výpočtu

Řada studií spojila délku abstinence se zotavením, zdravím a relapsem. Zjistily, že lidé, kteří jsou střízliví delší dobu, mívají relaps méně často. Například lidé, kteří jsou střízliví méně než rok, mají k relapsu větší sklon. Ve skutečnosti relapsují dva ze tří dospělých, pokud jsou střízliví méně než rok.

Míra zotavení u lidí, kteří se dostanou přes rok střízlivosti, mezitím stoupá na více než 50 %. (NIH, 2007). To je významný rozdíl, zvlášť když vezmeš v úvahu, že 90 % lidí v zotavení zažilo „alespoň jedno mírné až střední uklouznutí“ (Psychology Today, 2012).

Jinými slovy, i když jde o protiklady, zdá se, že „relaps“ je u mnoha lidí neoddělitelně spojený s „zotavením“, ale ne u všech. A i když bys vždycky měl/a vykročit s úmyslem zůstat střízlivý/á natrvalo, relapsy se stávají a neznamená to, že máš jen tak vzdát. Často se z chyb a neúspěchů naučíme víc než z úspěchů. Neúspěch nevyhledáváme, ale ani se jím nenecháme stáhnout dolů – podíváme se, co se z něj můžeme naučit, vyrůst a zlepšit se.

Aplikace s počítadlem střízlivosti (jako I Am Sober) ti může pomoct dál se pití zdržovat, nebo začít rozpoznávat, že je tu problém. Počítadlo střízlivosti není jen počítání měsíců, týdnů, dnů a hodin, je to kompletní kalendář, který ti ukáže, jak dlouho jsi mezi relapsy vydržel/a. Pokud si třeba začneš všímat, že se mezera mezi relapsy zkracuje, možná budeš potřebovat přehodnotit strategii a/nebo podpůrnou skupinu, abys zůstal/a střízlivý/á. Pokud si ale všimneš jiného trendu – že jsi vydržel/a 7 dní, pak 24, pak 90 – uvidíš svůj pokrok a začneš chápat, jak se tvé zotavení i přes relapsy zlepšilo.

Pamatuj, že drogy a alkohol ovlivňují mozek. Nejen úsudek a chování, ale i chemickou rovnováhu. Když se rozhodneš stát se střízlivým/ou, rozhoduješ se přepsat svůj mozek. A přepsat návyk je stejně těžké jako začít s novým. Stačí si vzpomenout, kolik novoročních předsevzetí padne už v lednu. Přepsat mozek není snadné, ale tyto studie ukazují, že s časem to opravdu je snazší.