Problémy s drogami rostou, střední délka života klesá

Rok 2016 přinesl pokles průměrné délky lidského života a zarážející nárůst úmrtí souvisejících s předávkováním drogami.

Pokles střední délky života

Pokles střední délky života je v dnešní době vzácný, protože máme velké části prostředí pod kontrolou a dál děláme pokroky v technologiích i zdravotní péči – nemluvě o tom, kolik peněz Spojené státy investují do lékařské péče. Mnozí odborníci v oboru dokonce citují výrok Aubryho de Greye: „První člověk, který se dožije 150 let, se už narodil,“ i když je to vytržené z kontextu; Aubry de Grey to v roce 2013 upřesnil: „pravděpodobně dnes naživu. Šanci odhaduji na 90 %, i když by mohla klesnout až na 70 %“ (Forbes).

Tento názor má jistou oporu, protože naposledy jsme pokles střední délky života viděli v roce 1993, v nejhorším roce epidemie AIDS. Měj na paměti, že šlo o pokles v jediném roce. S nyní sečtenými a zveřejněnými daty za rok 2016 jsme ale viděli pokles střední délky života dva roky po sobě. Naposledy předtím klesla střední délka života dva roky po sobě v letech 1962 až 1963 při vypuknutí chřipky.

V roce 2015 střední délka života klesla, v roce 2016 tento trend pokračoval, ale počet úmrtí na předávkování se zdvojnásobil. Až se sečtou data za rok 2017, může jít o výjimku v americké historii v podobě tří po sobě jdoucích let poklesu střední délky života.

Ještě výmluvnější je, že nejčastější příčinou úmrtí v Americe jsou srdeční choroby. Díky pokrokům v lécích a zdravotní péči se ale počet těchto úmrtí ustálil. Rok 2016 byl prvním rokem, kdy pokles úmrtí na srdeční choroby už nevyvážil dopad úmrtí na předávkování drogami. To je jeden ze způsobů, jak si můžeme být jistí, že mezi střední délkou života a opioidovou krizí existuje souvislost. Proto se opioidové krizi věnuje taková pozornost – mezi nárůstem úmrtí souvisejících s opioidy a poklesem střední délky života je výrazná souvislost. Navíc každý předchozí případ poklesu střední délky života byl způsobený nemocí nebo virem. Skutečnost, že vidíme pokles střední délky života a nárůst „nemocí zoufalství“, je obzvlášť znepokojivá.

Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) také uvádějí, že většina úmrtí souvisejících s drogami se týkala mladých až středně starých lidí; nejvyšší úmrtnost na drogy je ve věku 25 až 54 let. I když opioidy tvoří velkou část (rozuměj většinu) úmrtí, výrazně vzrostly také alkoholismus, sebevraždy a předávkování jinými drogami.

Epidemie předávkování opioidy

Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvedla, že opioidy (včetně fentanylu, heroinu a léků proti bolesti na předpis) zabily více než 42,249 lidí v roce 2016 což je víc než v kterémkoli dříve zaznamenaném roce a o 28 % víc než v předchozím roce 2015. V roce 2016 byl počet úmrtí na předávkování opioidy pětkrát vyšší než v roce 1999. Pět států s nejvyšší mírou předávkování byly Západní Virginie, Ohio, New Hampshire, Pensylvánie a Kentucky, ale k významnému nárůstu úmrtnosti na předávkování drogami došlo v 26 státech.

Nejenže od roku 2014 do roku 2015 počet lidí, kteří se smrtelně předávkovali syntetickými opiáty, stoupl na 9,500, ale od roku 2015 do roku 2016 se počet úmrtí víc než zdvojnásobil na 19,400. Úmrtí na heroin stoupla o 20 % a na jiné léky proti bolesti o 14 %.

Eric Eyre – vítěz Pulitzerovy ceny za investigativní žurnalistiku za rok 2017 – odjel do Západní Virginie, aby zjistil, jak špatný drogový problém je. Nakonec zachytil celostátní krizi v menším měřítku. Dvě farmaceutické společnosti dovezly 20.8 milionu opioidů za poslední desetiletí což je nehorázné vzhledem k tomu, že malé město v Západní Virginii má 2,900 obyvatel. Během deseti let tyto dvě lékárny vydaly 10 milionů tablet hydrokodonu a 10 milionů tablet oxykodonu.

Drogové problémy a ekonomika

Spojené státy vynakládají na lékařskou péči víc peněz než většina ostatních zemí světa. Opioidová krize ukazuje na rozbitý systém. Problém není ve financování, ale v poskytované péči (nebo v jejím nedostatku).

Opioidy jsou problémem od 90. let a jejich návykovost navazuje na trend, který sahá mnohem dál. Nejdřív se o opiu říkalo, že není návykové a že vyléčí alkoholismus. Když se ukázalo, že to není pravda, přišel morfin, o kterém se říkalo, že vyléčí závislost na opiu – a sám že návykový není. Pak následoval heroin, po něm metadon a tak dál.

O opiátech se (podle odborníků) už po staletí říká, že nejsou návykové, a způsoby, jak s nimi bojovat, se stávají stále větším problémem. Například zvyšování ceny opiátů nepomáhá, protože lidi se závislostí nutí sahat po tvrdších pouličních drogách. Některé pojistné smlouvy už nepokrývají bezpečnější léky proti bolesti, ale hradí levnější, návykovější opiáty.

Kolem ekonomického dopadu opiátů kolují různá čísla, ale Rada ekonomických poradců (CEA) odhaduje, že celkové náklady jsou mnohem vyšší, a uvádí, že ekonomické náklady opioidové krize v roce 2015 činí $504 miliard.

Stručně řečeno, jde o problém v zoufalé situaci, který naléhavě potřebuje akci a řešení.