Závislost ovládala Stevena Tylera: jeho příběh

„Nedlouho nato jsem šel po pláži, klesl jsem na kolena a začal jsem plakat, protože jsem si uvědomil, že jsem vystřízlivěl.“ -Steven Tyler, Does the Noise in my Head Bother You?

Dnešní Steven Tyler je úplně jiný než ten, který se v 70. letech proslavil jako zpěvák skupiny Aerosmith. Tyler, známý také jako „Demon of Screamin“ a jedna polovina dua „Toxic Twins“, je střízlivý něco málo přes devět let. Tahle střízlivost ale k téhle nechvalně proslulé rockové hvězdě nepřišla snadno ani přirozeně.

Po desetiletích tvrdého pití a zneužívání drog mu trvalo čtyři pokusy, než se mu nakonec povedlo dosáhnout výraznější střízlivosti. Když za ním kolegové z kapely poprvé přišli s jeho problémem se závislostí, nebral je vážně. Připadali mu pokrytečtí a myslel si, že střízlivost ho bude stát kreativitu. Netušil ale, že tahle intervence bude první z mnoha, které ho nakonec dovedou ke světlu střízlivosti.

Před Aerosmith

Tyler je kreativní, vášnivý a naprosto divoký od dne, kdy se narodil. Narodil se jako Steven Victor Tallarico 26. března 1948 v Yonkers ve státě New York. Už od dětství byla hudba jeho hlavním zájmem.

A není divu! Jeho otec Victor Tallarico byl profesionální klasický pianista. Když Tyler chodil do školy, otec založil kapelu a nechal Tylera hrát na bicí. Bylo to hlavně pro zábavu, ale byl to Tylerův první vkrok do hudebního světa.

Jako teenager se Tyler stal velkým fanouškem rocku a zbožňoval zpěváky jako Micka Jaggera a Keitha Richardse. Jako mnoho jiných, kteří se potýkají se zneužíváním návykových látek, začal Tyler drogy užívat a zneužívat už ve velmi mladém věku. Vlastně ho z Roosevelt High School v Yonkers vyhodili právě kvůli tomu.

Tyler sice později odmaturoval na Quintano's School for Young Professionals, ale vzdělání nebral moc vážně. Zájem o hudbu se brzy stal všepohlcující vášní – takovou, která ho nakonec přivedla k založení Aerosmith.

Jako teenager byl Tyler v kapele Chain Reaction, které se dařilo docela dobře. Byl v ní bubeník a doprovodný zpěvák. V roce 1966 kapela vydala píseň „The Sun“ / „When I Needed You“, kterou se jim povedlo dostat na jukebox. Kapela se ale brzy nato rozpadla.

Po zániku Chain Reaction začal Tyler jezdit po různých státech a sledovat vystoupení začínajících kapel. V roce 1969 byl v New Hampshire a díval se na novou kapelu Jam Band. Tyler byl naprosto ohromený jejich syrovým talentem a schopností udělat skvělou show.

Po vystoupení se představil baskytaristovi Tomu Hamiltonovi a kytaristovi Joe Perrymu. Trojice se spřátelila a v roce 1970 se Hamilton a Perry rozhodli odejít z Jam Band, přestěhovat se do Bostonu a založit skupinu s Tylerem.

Zpočátku kapelu tvořili jen baskytarista, kytarista a zpěvák. Skupina ale brzy nabrala bubeníka Joeyho Kramera a druhého kytaristu Raye Tabana, kterého v roce 1971 nahradil Brad Whitford. Pak už jen potřebovali jméno kapely.

Padaly návrhy jako „The Hookers“ a „Spike Jones“, ale nakonec se shodli na Aerosmith. Oficiální jméno kapely vymyslel Kramer, kterého inspiroval obal alba Aerial Ballet Harryho Nilssona.

Po založení začali Aerosmith hrát v místních klubech po Bostonu. Jakmile vstoupili na hudební scénu, začali si budovat fanouškovskou základnu. I když byla malá, všiml si jich manažerský tým David Krebs a Steve Leber, kteří souhlasili, že je budou zastupovat. V roce 1972 si Aerosmith všimli šéfové v Columbia Records a hned je podepsali.

První album Aerosmith, „Dream On“, vyšlo v roce 1973. Vyvolalo sice určitý rozruch, ale kapelu to úplně ke hvězdám nevystřelilo. K vlastní fanouškovské základně jim pomohl jak jejich osobitý zvuk, tak vztah s Columbia Records.

Kritici Tylerův zpěv často srovnávali s hlasem slavného hudebníka Micka Jaggera. Byl to kompliment, ale kapela pořád stála ve stínu jiných už etablovaných rockových skupin. Vydání třetího alba v polovině 70. let ale Aerosmith proslavilo i vlastním jménem.

Tylerova sláva

Míň než pět let po debutu Aerosmith vyprodávali velké sály po celé zemi. Hráli jako headliners vlastní koncerty, vystupovali na rockových festivalech a užívali si všechno, co k slávě patří. Členové kapely, zvlášť Tyler, se stali sexsymboly, synonymem vzpoury mládí.

Žili stereotypní život rockových hvězd: sex, drogy a rock'n'roll. Aerosmith měli spoustu groupies a Tyler dokonce zařídil, aby rodiče šestnáctileté groupie podepsali, že nad ní přebírá zákonné opatrovnictví, aby mohla jezdit s kapelou na turné.

V roce 1975 měla kapela několik hitů, které se držely na špičce žebříčků. V roce 1977 vydali album „Draw the Line“, které se dostalo na seznam „100 Greatest Heavy Metal Albums of All Time“. Kapela začala koncertovat v zahraničí a zvlášť velký ohlas měla v Japonsku a v evropských zemích. Tou dobou už si vybrousili vlastní, jedinečný zvuk. Když jsi slyšel/a písničku Aerosmith, hned jsi věděl/a, že je to oni.

Nejenže byl Tylerův hlas úplně jedinečný, kapela psala texty, které byly chytré, oplzlé a plné charismatu. Vynikaly i jejich instrumentální linky, protože byly fúzí různých rockových podžánrů. Místo aby uhnuli k punk rocku nebo zůstali u klasického rocku, měli syrový, metalový zvuk.

Nedá se popřít, že členové Aerosmith měli na začátku kariéry divoký úspěch. Za oponou ale žili nijak moc tajný život neustálého zneužívání drog. Joe Perry a Steven Tyler si vysloužili přezdívku „The Toxic Twins“ kvůli nadměrnému užívání drog. Zdálo se, že se navzájem živí, a i přes profesní úspěch se táhli dolů.

Cesta na dno

Koncem 70. let se Aerosmith začali rozpadat. Joe Perry kapelu opustil, rozbil „The Toxic Twins“ a vydal se na sólovou dráhu. Mnohé to překvapilo, protože Perry a Tyler působili jako nerozlučná dvojice, ale mezi členy kapely rostlo nepřátelství. Drogy ten oheň jen přiživovaly.

Mezi rokem 1980 a současností se Aerosmith rozpadli a zase dali dohromady víckrát, než by většina lidí spočítala. Dnes ale spolu členové kapely vycházejí slušně, ne-li přátelsky. Hlavním důvodem je střízlivost většiny z nich. Cesta k zotavení ale nebyla snadná.

V dobách největší slávy Aerosmith Perry denně bral spoustu různých látek. V memoárech Does the Noise in My Head Bother You?, které vyšly před pár lety, Perry sepsal podrobný seznam. Drogy, které bral, zahrnovaly marihuanu, kokain, OxyContin, heroin, metamfetamin, metadon a LSD. V 80. letech Tyler říkal, že se nemůže zhulit dost. Dnes,

Tyler odhaduje, že za život utratil za drogy klidně 6 milionů dolarů. V memoárech Tyler také popisoval, jak obsedantní a nutkavé jeho užívání drog – zvlášť kokainu – nakonec bylo:

„A kokain! Doktoři říkali, že není návykový . . . že si na něj jen zvykáš. Tehdy ještě nevěděli, že ta droga po určitém dni prudce změní směr. Koks, kdysi duše každého večíru, se stal zdrojem strachu a hnusení, zdrojem lstivého a tajnůstkářského chování a matkou všech lží. ‚Co já? Ne, já nic nemám!‘ ‚Promiň, došel, smůla, kámo!‘ ‚Ne. Hele, musím na záchod.‘ A právě odtud pochází ten rock'n'rollový záchod. Tehdy lidi začali věci nosit ve dvou kapsách — v jedné zdvořilostní dávka, kterou jsi nabízel, a v ponožce ta tvoje. A tak do našeho šťastného světa vstoupil hřích a pochybnost. –Steven Tyler, Does the Noise in My Head Bother You?

V nedávném rozhovoru vzpomínal, jaké to bývalo před koncerty Aerosmith. Často býval na hranici bezvědomí z toho, kolik látek během dne vzal. Managementu bylo úzko, protože měl za chvíli vystoupit před desítkami tisíc lidí a hrát s kapelou. Pokaždé ale Tyler nabral energii, jakmile vyšel na pódium.

Ten jev připisuje energii, kterou sálal dav. Jednou ale Tyler uprostřed koncertu spadl z pódia – kvůli opilosti – a zlomil si nějaké kosti. V jednu chvíli, říká Tyler:

„Našel jsem si určité drogy, které jsem miloval, a nepřestal, až jsem ublížil svým dětem, svému životu, své rodině i své kapele. Nastala chvíle, kdy jsem neměl kapelu a bylo mi to jedno.“

Když Tyler bral látky, byl nevyzpytatelný a nepředvídatelný. Někdy ho zaplavila kreativita, jindy ho nabudily drogy a chvála davu, a jindy byl prostě naštvaný.

Nakonec mu kolegové z kapely dali ultimátum: jdi do léčebny, nebo odejdi z kapely. To Tylerovi stačilo k prvnímu procitnutí. Nebyl to katalyzátor, který by ho přiměl vystřízlivět a zůstat střízlivý, ale ukázalo mu to jiný způsob života.

Tyler se mezi lety 1980 a 2010 o střízlivost pokoušel několikrát. Přihlásil se do několika léčeben, chodil na setkání 12 kroků a měl kolem sebe podpůrnou skupinu přátel a rodiny. Relaps pro něj v tom období byl bohužel běžný. K relapsu ho přiváděly různé spouštěče, od rozchodu s přítelkyní až po závislost na lécích proti bolesti na předpis po operaci.

Před relapsem v roce 2006 měl za sebou 12 let střízlivosti. Tyler je ale neústupný v tom, že nezáleží na tom, kolikrát byl v léčebně nebo kolikrát zrelapsoval. Jde o kvalitu střízlivosti, kterou má dnes.

Život ve střízlivosti

Stevenu Tylerovi trvalo čtyři pokusy o střízlivost, než nashromáždil těch devět let střízlivosti, které má dnes. Svého užívání drog nelituje – lidé se závislostí se snaží minulost nelitovat – ale tentokrát se střízlivosti vzdát nehodlá. Kdyby Tyler znovu pil nebo bral drogy, riskoval by všechno, co získal.

Jeho vlastními slovy:

„Mám kapelu, která je pořád pohromadě, kluci jsou pořád naživu, všichni jsou zdraví,“ řekl Tyler. „Hrajeme líp než před 50 lety. Chci říct, když jsme hráli v klubech, byla v tom taková syrovost a byli jsme všichni sjet* í. Jasně, chápu to. Ale kapela je pořád pohromadě a pořád po ní je poptávka. Lidi nás pořád chtějí za víc než milion dolarů za noc. A právě to je v sázce, kdybych znovu bral. A moje děti. Moje kočky. Moji psi. Můj krásný zkurven** ý dům na Maui. Moje přítelkyně. V sázce je všechno.“

Dnes je 71letý Tyler šťastný, zdravý a pořád zamilovaný do rock'n'rollu. Aerosmith mají aktuálně rezidenci v MGM Resorts v Las Vegas. Ikonická rocková kapela bude v tom slavném kasinu headlinovat do konce roku 2019. Tyler teď žije střízlivě a bez návykových látek, ale kdysi si nemyslel, že by to bylo možné.

Kreativita a závislost

Už roky se vedou debaty o spojení mezi kreativitou a závislostí. Právě tohle bylo Tylerovou hlavní obavou, než vystřízlivěl:

„Když jsi sjetý a ze vzduchu vytvoříš něco a celý svět zpívá tvoji zasranou písničku, kterou jsi napsal zhulenej, je těžké si myslet, že to zhulení k tomu všemu nebylo důvodem.“

Nedá se popřít, že velká většina herců, hudebníků, performerů a spisovatelů má zkušenost se zneužíváním drog. Steven Tyler zdaleka není první kreativní člověk, který podlehl závislosti. Proč to tak je, o tom existuje spousta teorií.

Někteří věří, že celebrity jsou k závislosti náchylnější jednoduše proto, že k drogám mají snadný přístup i dost peněz, aby si drahé drogy mohli dovolit. Jiní věří, že mnoho kreativních lidí má nějakou formu duševního onemocnění, například depresi, úzkost nebo bipolární poruchu.

Studie ukázaly pozitivní korelaci mezi lidmi, kteří trpí duševním onemocněním, a pravděpodobností zneužívání drog. Někteří ale věří, že mezi kreativitou a závislostí je inherentní spojení.

Na toto téma vzniklo několik vědeckých studií, ale soustředily se hlavně na to, jestli látky posilují kreativitu, ne na to, jestli se z kreativních lidí spíš stanou lidé se závislostí. Mnoho uměleckých povah to používá jako výmluvu k braní drog, jiní tomu opravdu věří. Tyler si zpočátku myslel, že střízlivost ohrozí jeho kreativitu. Po několika letech ve střízlivosti ale pochopil, že to tak není:

„Všechna ta magie, o které sis myslel, že funguje, když jsi sjetý, se objeví, až když vystřízlivíš. Uvědomíš si, že tam byla pořád, a strach odejde.“